Moje včelstva jsou umístěna v Brně-Řečkovicích. Řečkovice jsou periferií Brna a včely tak mohou využít pastvy, kterou jim poskytuje „městská“ krajina (lipové aleje, ovocné stromy a květinové zahrady) a současně i „zemědělská“ krajina (polní plodiny, lesní porosty). V okolí se také vyskytuje několik vodních ploch a toků, a tak mají včely zajištěny vydatný a celosezónně dosažitelný zdroj vody.

Pokud nekočujete za pastvou, objevíte pravidelné (časově poměrně dobře předvídatelné) opakování snůškových vrcholů a mnoho situací budete schopni řešit se značným předstihem. V Řečkovicích se střídají následující snůškové vrcholy:

 1)      jarní květová snůška (květen-červen); kdy včely sbírají nektar především z ovocných stromů a z řepky olejky. Minoritně je v medu zastoupen nektar z javorů, jírovce a medovice z jilmů, dubů a bříz.

2)      letní květová snůška (červen); v tomto období kvete především akát.

3)      letní  smíšená snůška (červen-červenec); kdy zdrojem medu je především nektar z lip a medovice z lip a smrků. Minoritně je v medu zastoupen nektar z bezu černého a pámelníku.

 Podle průběhu počasí jsou některé vrcholy vydatnější a jiné se nemusí vyskytnout vůbec. Snůškové vrcholy bývají časově odděleny (cca týdenní pauzou), ale není to pravidlo. Vše je závislé na rozmarech počasí. Např. vydatnost jarní květové snůšky je závislá na zasetí a přezimování řepky olejky v okolí stanoviště včel. Letní květová snůška bývá ovlivněna sílou zimních mrazů (květy akátů jsou za silných mrazů „spáleny“). Chuť a barva medu z letní smíšené snůšky je výrazně ovlivněná přítomností nebo absencí producentů medovice (z medovice včely vytvářejí „lesní“ med).

 Uvědomuji si, že lokalita není zcela optimální, ale při jejím výběru jsem zvažoval i dosažitelnost zázemí. V kombinaci těchto dvou faktorů tedy snůškové poměry/dostupnost zázemí jsem naprosto spokojen.

Delší verze: včely vytvářejí med ze sladkých šťáv, které sbírají do medového váčku. Touto sladkou šťávou může být nektar, který vylučují rostliny v nektariích květů nebo medovice, kterou odstřikuje hmyz, živící se sáním mízy rostlin (mšice, červci, …). Sladké šťávy jsou včelami enzymaticky zpracovávány - složité cukry jsou štěpeny na jednoduché, a zahušťovány. Výsledkem je nasycený roztok jednoduchých cukrů, obohacený o vitamíny, minerály, proteiny a aromatické látky, s koncentrací vody pod 20 %. Med je tak nejen vítané sladidlo, ale i všelék.

Základní dělení medů je na květové, medovicové (lesní) a smíšené. Smíšený med vzniká v době, kdy je dosažitelný jak nektar, tak medovice. Pokud na dané lokalitě převažuje v kvetení jeden druh rostlin, mohou vzniknout jednodruhové medy (např. řepkový, akátový, slunečnicový, pohankový, apod.)

Biomed – může vznikat jen na „biolokalitách“ – tzn. na místech, která nejsou chemicky ošetřována. Vzhledem k velké ploše, kterou včelstvo navštěvuje (dolet včely je až 5 km od úlu), je takových míst v České republice poměrně málo. Druhou podmínkou je zákaz používání léčiv ve včelařském provozu (bude pojednáno v samostatném článku).

Vlastnosti medu (barva, chuť, aroma a rychlost krystalizace) jsou závislé na zdroji sladkých šťáv.

Krystalizace – u medu se jedná o přirozený proces, kterým není snížena hodnota medu a ani se nemění chuťové vlastnosti. Rychlost krystalizace je dána především poměrem dvou jednoduchých cukrů glukózy:fruktózy. Dlouhá doba krystalizace je obvykle charakteristická pro medovicové medy, ale existují i výjimky (např. melicitózní med z modřínu). U některých květových medů je poměr těchto dvou cukrů příznivější a krystalizace je tak výrazně oddálena (např. akátový med).

Krystalizací se vytvářejí velké krystaly. Promícháváním medu v průběhu krystalizace lze rozbít utvářející se velké krystaly na malé a docílit lepších mechanických vlastností medu. Vzniká tak snadno roztíratelný pastovaný med.

Skladování medu je vhodné v temné, chladné a suché místnosti bez výrazných pachů (nedoporučuje se lednička). Při dodržení těchto zásad med vydrží hodnotný velmi dlouho (několik let). V opačném případě dochází ke znehodnocení – kvašení (ve vlhku); zničení vitamínů (na světle); zničení proteinů a vitamínů (v teple).

Pokud pro vás zkrystalizovaný med představuje problém, je dobré při jeho rozpouštění dodržet jednu zásadu – šetrný ohřev (max do 45°C). Při vyšších teplotách dochází ke zničení vitamínů a proteinů obsažených v medu a ke karamelizaci.