Ohlédnutí za sezónou 2019

Poslední roky ztrácí včelaření na svém kouzlu. Z radosti z chovatelských úspěchů se stává boj o přežití. Včelstva přes zimu ve velkém hynou a nebo se včely postupně ztrácí, až je úl prázdný. Není to jen můj problém, ale z literatury a z diskuse s kolegy včelaři zjišťuji, že se toto děje celorepublikově. Pravděpodobně kombinací několika faktorů (sucho, teplé zimy, roztoči, snížení účinnosti léčiv, převčelení některých lokalit a nevhodným ošetřováním včel některými „pokrokovými“ včelaři) dochází ke zkrácení délky života u včel ze zimní generace. Na jaře pak tyto včely nedokáží vychovat novou letní generaci a celé včelstvo uhyne.

V letošním roce jsem se opět potýkal s úhyny a s oslabenými včelstvy. Zima byla teplá a nástup jara (nebo lépe řečeno léta) byl velmi rychlý. Stromy a byliny kvetly záhy po oteplení, ale včely nedokázaly na tento prudký obrat rychle zareagovat. Přeci jenom jarní rozvoj nejde ošidit a včelstva potřebují čas. 21 dní trvá než se z vajíčka vylíhne dospělá včela. Dalších 21 dní trvá přechod mladušky na práci v terénu (na sběr pylu a nektaru). Včelstva tak výrazně zaostávala za kvetoucími plodinami a stromy. Když už včelstva srovnala krok, tak se ochladilo a začalo intenzivně pršet a všechny nanošené zásoby byly proplodovány. Z jarní snůšky tak zbylo velmi málo cca 5kg na včelstvo a to letos kvetla řepka! Druhá snůška se nekonala, protože akáty uschly již loni. S napětím jsem tedy očekával poslední snůšku z lip. Bohužel vysoké teploty vysušily nektar na lipách a celou snůšku zachraňovala hořčice u blízkých Ivanovic. Z lip opět nebyla medovice! Něco málo medovice daly duby na Babě. Takže i poslední snůška byla velmi slabá. Naštěstí z loňského roku mi zbyl ještě med, takže nemusím stálé zákazníky odmítat.

Celá sezóna tak opravdu připomínala spíše boj o udržení chovu. Zazimoval jsem 23 včelstev, ale bojím se kolik jich vydrží do jara.