Včely a úl

Mezi včelaři se říká, že „úl medu nepotí“, přesto se o podobě úlu vedou vášnivé debaty. S trochou nadsázky platí, že co včelař, to jiný úl a jiná rámková míra (rozměr rámku, na kterém se včelaří). Každý včelař bude tvrdit, že právě jeho úl je ten ideální. Pravdou je, že včelařit se dá v čemkoliv a jsou jen dvě kritéria, které je potřeba zohlednit: 1) respekt k potřebám včel a 2) pracnost/časová náročnost včelaření v konkrétním systému.

Historie úlů: přirozeným domovem včel jsou dutiny stromů, tzv. brtě (odtud je odvozen i druhový název medvěda brtníka). Líní lidé strom i s dutinou přivlekli ke svým domovům, vytvořili si přístup do dutiny a tak vznikly kláty. Protože byly med a vosk velmi ceněnými surovinami, vznikaly různé snahy o vytvoření umělých dutin vhodných pro chov včel. Jednou z dnes již slepých větví byla slaměná košnice, která však musela ustoupit praktičtějším úlům.

Úl je tedy člověkem vytvořená umělá dutina určená pro chov včel. Obvykle se pro konstrukci úlů využívá dřevo, ale objevují se i úly z umělých materiálů jako je polystyren, hobra apod. Moderní rozebíratelný úl se skládá ze dna, nástavků (bedniček bez dna a víka) a víka. Přidáváním nebo odebíráním nástavků lze zvětšovat nebo zmenšovat velikost dutiny a přizpůsobovat ji velikosti včelstva. Velikost nástavků a stavebních rámků je jednou z nejdiskutovanějších včelařských otázek, ale o tom až jindy.