Jak jsem začínal…

Včelařím od roku 2001, kdy jsem přebíral 2 včelstva z dědovy pozůstalosti. Po dědově smrti se několik let o včelstva starala teta, ale postupně začala být alergická na včelí jed. Přebíral jsem tak včelstva jako rodinnou štafetu a vzpomínku na dědu.

Jelikož dědovy  letité zkušenosti byly už dávno ztraceny a protože jsem si potřeboval rychle osvojit základy včelaření, zapsal jsem si  zkoušku ze včelařství u Antonína Přidala, který dodnes působí na Mendelově univerzitě. Pod jeho vlivem jsem přešel z rámkové míry 39×24  na systém Dadant (velký nástavek pro plod, malé nástavky pro med) a rámkovou míru 37×30, resp. 37×15.

Původní lokace včelstev byla v zahrádkářské kolonii u Svitav.  Kontroly jsem prováděl cestou z Brna (kde jsem studoval) do Chocně (odkud pocházím). O víkendech jsem pak horečně vyráběl nové úly – nástavky a dna, stloukal rámky nebo skupoval cukr. Z původního dědova vybavení jsem si  nakonec ponechal jen málo: jeden úl „Budečák“, stříšky na úly, upravené rámky, včelařské kleště a rozpěrák.

Ještě v roce 2001 se mi podařilo chov rozšířit na 6 včelstev. Svitavské víkendové včelaření však bylo časově náročné a navíc bylo nutné včely přestěhovat kvůli vznikající zástavbě a zhoršujícím se sousedským vztahům. V roce 2002 jsem tedy včelstva přesunul do Brna-Řečkovic. Stávaly v zahradě pana Pernici na cestě k Prachačkám (směrem na Velkou Babu). Ze svitavských 6 včelstev jsem je postupně rozšířil až na 12. Déšť, sníh, mravenci a ptáci však dávali úlům zabrat a tak jsem stále snil o včelíně nebo alespoň o včelařském voze.

V roce 2011 se mi podařilo sen splnit – koupil jsem maringotku a upravil ji pro včely. V srpnu 2011 byla včelstva přestěhována do této maringotky, která je umístěná v areálu bývalých kasáren v Řečkovicích. Chov stále pomalu rozšiřuji na cílových 18 včelstev (alespoň prozatím).

Jakub Šmerda